Šumavský šmorn

Celý život jsem žil v omylu, že se jedná o tradiční staročeské jídlo. Ve skutečnosti k nám stejně jako řada dalších dorazilo z Rakouska již za dob C a K monarchie. Původně je to jídlo rakouských venkovanů. V 19. století se z něj stala i pochoutka měšťanů, až se dostalo i na císařský dvůr, kde se stalo oblíbeným jídlem císaře Františka Josefa I. Od toho se v Rakousku nazývá také Kaiserschmaren. Přízvisko „císařský“ si podle vypravovaných historek vysloužil prý takto. V začátcích panování mladého císaře Františka Josefa I. měl císařský pár svého kuchaře Leopolda, který chtěl císařovně nabídnout novou sladkou pochoutku v podobě roztrhané omelety s dušenými švestkami. Sissi, která úzkostlivě dbala o svoji štíhlou linii, talířek odmítla a „Franci“ se jej ujal se slovy: „Dá sem zbytky (Schmarren), které náš Poldi zase smíchal“. Od té doby až do dnes je to oblíbená  pochoutka ve všech zemích bývalé monarchie, jen v Čechách se na něj nějak pozapomnělo.

   Původní slovo pochází z němčiny "schmarren", které kromě názvu tohoto jídla znamená ve smyslu " zbytky, drobnost, hloupost". Pokud si na internetu zadáte slovo šmorn, tak vám „vyjede“ řada receptů, ale spíše ve Slovinštině, kde se nazývá také šmorn, v lidové maďarštině je to "šmarni", v bývalé Jugoslávii Carski praženec a slovensky také šmorn nebo trhaněc.