Vitráže

Všechno se stalo úplnou náhodou, kurzem v prodejně výtvarných potřeb, o kterém bych nikdy nevěděla, jít tenkrát jinou ulicí. Dali mi do ruky konturku, pak štětec a barvy - a byla jsem chycena. Prostě láska na první pohled, pohmat.

Začínala jsem tenkrát malbou, mým snem ale byly vitráže. Takže další kurz. Ty první - no, škoda mluvit, jak byly neumětelské. A těch pořezaných prstů... Ale jak tak roky běžely a mýma rukama procházela ne kila, ale jistě metráky barevného skla, naučila jsem se mu rozumět. Postupem času jsou z nás už docela dobří parťáci. Vím, co potřebuje, a ono zas na oplátku (většinou) trpělivě plní má přání a představy. Je to touha z té tabulky krásného skla udělat snad ještě krásnějšího anděla, ptáka, strom nebo krajinu, a čas přestává existovat.

Protože mi k vitrážím chybí to nejzákladnější - odborné "školní" znalosti, tak si občas zoufám, že to, co mám v hlavě, nedovedu rukama uvést do života. Ale snažím se a velice mě to baví. Snad je to za ty roky na výsledku poznat.