Ručně malované kraslice a vánoční baňky z Vysoké

"O první kraslice jsem se pokoušela ještě jako žačka na základní škole. Velmi se mi to líbilo, práce mě bavila a každý rok jsem se těšila na Velikonoce právě proto, že budu s maminkou zase „škrábat vajíčko“. Maminka pocházela z Valašska (ze Zašové) a tam tuto techniku znali a používali již po generace. Obě jsme měly prsty podrápané a pořezané - škrábalo se žiletkou nebo nůžkami - ale ty byly dost tupé. Po vystudování gymnázia v r. 1980 jsem začala pracovat u Českých drah jako výpravčí. Když jsem se kolegům v práci na Velikonoce pochlubila vyškrábaným vajíčkem – všichni hned chtěli také, tak začala má první „velkovýroba“. Jelikož škrábané vajíčko dá dost práce (min. 2 hod. i více) hledala jsem i jiné, jednodušší způsoby zdobení, aby se lidem také líbily. A našla: tehdy mi pomohl časopis KVĚTEN, kde vycházely různé návody ke kutilství - a též i k malování kraslic - zdobení voskem jako voskový reliéf, malování – a později už z jiných zdrojů též poněkud složitější madeiru."

"MALOVANÉ BAŇKY – začaly docela nenápadně - ale o to bouřlivější byl potom rozmach - na vánočních trzích v Hustopečích nad Bečvou v roce 2014. Měla jsem strach, že můj stůl zeje prázdnotou, tak jsem na poslední chvíli koupila plastové koule – baňky na stromeček a namalovala na ně modelářskými barvičkami, které zbyly od Velikonoc, různé obrázky – především zimní krajinky, kostel, vločky, andělíčky, zvířátka, a dozdobila různými třpytkami a glitry, které jsem objevila v papírnictví. Jen tak na ukázku, že si lidé mohou i sami nazdobit baňky dle svého gusta. Napsat jméno, věnování apod. Jenže nikdo nic nezdobil – těch pár namalovaných baněk bylo během 5 minut pryč a požadavky na další se jen sypaly. Během dopoledne mi došly zásoby jak baněk, tak i barev, třpytek a všeho. A tak začala má výroba malovaných baněk."